Salonní orchestr Planá nad Lužnicí vznikl v roce 2019. Jsme velmi zajímavé hudební těleso sestávající z desítky vynikajících muzikantů v typickém salonním obsazení housle, violy, čela, kontrabas a klavír. Hrajeme nejkrásnější kusy počínaje barokní hudbou Bacha a Händela, klasicistního Mozarta, romantické kusy Smetany, Dvořáka, Brahmse, Pabla de Sarasate, Rimskij-Korsakova a nekonče slavnými melodiemi Franze Lehára, Jaroslava Ježka, Joplina Scota, Frederika Loewe, Astora Piazzolly, a světovými hity jako Moon River, My Way, hrajeme valčíky, tanga, rag time, první republiku – škoda si nás neposlechnout!
Salonní hudba je lehká, zábavní forma klasické hudby, provozovaná vyššími a středními společenskými vrstvami 19. a počátku 20. století v prostředí domácností a salonů. Později přibyly kavárny a podobné veřejné prostory, v nichž se zhruba od poslední čtvrtiny 19. století objevoval salonní orchestr, menší těleso, hrající „k tanci a poslechu“ lehkou vážnou hudbu, v raném 20. století i jazz a swing. Název „salonní“ se objevil poprvé ve Francii roku 1830, i když salonní koncerty existovaly již dříve. Salonní hudba totiž navázala na komorní hudbu období klasicismu. Používala obvykle hudební romantické stylové prostředky s důrazem na snadnou srozumitelnost, citovost a virtuositu.
Vůbec nejčastějším nástrojem salonní hudby byl klavír, který se počátkem 19. století masově rozšířil po západním světě, později malé orchestry v komorním obsazení, tak jako to máme my – klavír, housle, violy, violoncella a kontrabas. Technická náročnost sahala od jednoduchých či zjednodušených skladeb přístupných začátečníkům až po vysoce virtuosní kusy, zdůrazňující mimořádnou zručnost interpreta, jakými se proslavil Ferenc Liszt. Salonní skladby některých autorů, jako byli Franz Schubert, Fryderyk Chopin, Charles Gounod, Bedřich Smetana a mnozí další, se dodnes uvádějí na koncertních pódiích.